Po sobotní mši svaté na Velehradě následovali diskuzní skupinky vedené animátory.
MY (- já společně s Jirkem a Michaelem) jsme se přidali ke skupince Marušky.
Poté, co jsme se všichni představili jsme si ještě zahráli hru, abychom si jména členů naší skupinky lépe zapamatovali.
Hra byla celkem fajn a chvílemi jsme se při ní i od srdce zasmáli.
Když Maruška (alias mononukleoza :) ) naznala, že bychom mohli hry už zanechat, přešli jsme k "diskuzi".
Nejdříve jsme probrali dopolední přednášky a ve stručnosti o nich pohovořili (téma, obsah, svědectví, co nás oslovilo,...). A pak jsme přešli k tématu letošního studentského Velehradu 2012, které se týkalo SLUŽBY (Cestou služby - Následuj Ho).
Na úvod nám něco pověděla sama Maruška, pak převzal slovo Jirka (játra :) ) a následně Michael (mor :) ), který předal slovo mě (varicella :) ).
Ve chvíli, kdy jsem dostala slovo a měla jsem se k otázce vyjádřit se mi slov příliš nedostávalo... Hlavou mi v ten moment totiž proudila spousta myšlenek a otázek, které se týkaly předešlého tématu, které Maruška zmínila během diskuze o dopoledních přednáškách...a to - potraty a eutanázie. Takže ve chvíli, kdy se po mě chtěla odpověď na zdánlivě jednoduchou otázku - jakou službu v mojí farnosti vykonávám a jak je a bude moje služba propojena s mým budoucím povoláním, nebyla jsem schopna smysluplně odpovědět. Jelikož jsem se touto otázkou a problémem v loňském roce docela dlouhou dobu zabývala a dívala se na ni z různých úhlů pohledu, tak pro mě nebylo v tu chvíli snadné se ihned přeladit na jinou vlnu. Tudíž se domnívám, že se v mojí odpovědi mohl v tu chvíli málokdo vyznat, co jsem tím vlastně chtěla říct...a to je také jeden z hlavních důvodů, proč jsem se rozhodla k napsání tohoto blogu... Takže bych se k této otázce vyjádřila ještě jednou, alespoň tímhle prostřednictvím, kdy se nad touto otázkou opravdu zamyslím...
Moje služba ve farnosti a jak využiji moji službu pro druhé v mém povolání??
(ráda bych v budoucnu pracovala jako všeobecná sestra na onkologii, JIP, nebo ARO)
Moje služba ve farnosti zatím spočívá pouze v lektorství a aktivní účasti ve schole.
Ale do budoucna bych u nás chtěla (společně s mojí kamrádkou D.) založit a vést večery chval.
Chuť a sílu k odhodlání mi přinesla loňská pouť na celosvětové setkání mládeže s papežem do Madridu 2011, kde jsem mohla poznat spoustu mladých, neskutečně aktivních a zapálených lidí pro službu Bohu, což mě samotné moc pomohlo a jejich prostřednictvím jsem tak získala nové možnosti, o kterých jsem dosud nevěděla...a za které jsem moc ráda!:)
A co bych řekla o mé službě v povolání sestry?
Samozřejmě bych ráda v budoucnu byla nápomocna lidem, kteří budou potřebovat nejen tu odbornou (zdravotnickou) péči pro tělo, ale ráda bych uměla poskytnou i tu lidskou a duchovní posilu a pomoc pro duši.
Ale v tomto čase bych i já sama potřebovala duchovní pomoci víc, než bych jí teď mohla sama dát...
...ale věřím, že cesty Páně mě povedou k tomu, že i já budu moci napomáhat k uzdravení...
Přeji Ti hojnost požehnání na tuto cestu-:)
Člověk se uzdravuje právě službou. Vždycky můžeme dát, i když si to nemyslíme. :+) Uzdravuje láska. Děláme-li něco pro druhé, jsou vděční a lásku projevují (ne všichni, ale velká část ano) a to je zdrojem našeho uzdravování.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.